Na oplátku získává přístup k surovinám, značný politický vliv a často i výhodné smlouvy, které pro africké státy znamenají dlouhodobou finanční závislost. Experti tvrdí, že uvedený model, někdy označovaný jako dluhová diplomacie, umožňuje Číně ekonomicky ovládnout strategicky důležité sektory, aniž by musela používat otevřený politický či vojenský tlak.
Výsledkem je nerovný vztah, v němž africké vlády často váhají kritizovat čínské společnosti, i když dochází k porušování bezpečnostních standardů, nedodržují se práva zaměstnanců ani legislativa dané země přijatá na ochranu životního prostředí.
Jedním z míst, kde se střet mezi ekonomickým vlivem a odpovědností zahraničních investorů projevil naplno, je sever Zambie. Právě zde se nedávno odehrála ekologická katastrofa, která ukázala, jak těžké může být prosadit odpovědnost velkých hráčů a zda jsou vůbec africké státy připraveny se jim postavit.
Toxická havárie v Zambii
Ještě předtím, než se hráz u měděného dolu zřítila, necítil se Lamec při práci bezpečně. Tento horník ze severní části Zambie, který z obavy o své živobytí raději používá falešné jméno, popisuje dlouhodobě nevyhovující podmínky v Čínou vlastněném podniku.
„Když se nám poškodí ochranné pomůcky, většinou nám je už nenahradí,“ říká během rozhovoru pro BBC. Mluví tiše v autě na zapadlé silnici, protože veřejné vystoupení by pro něj mohlo znamenat ztrátu práce. Když jednoho únorového dne dorazil na směnu, zjistil, že jedna z hrází sloužících k uskladnění toxických odpadů byla uzavřena. Brzy nato došlo k jejímu zhroucení.
Kolaps hráze způsobil katastrofu
Místo bylo využíváno dlouhodobě k ukládání toxických vedlejších produktů těžby mědi, a to včetně těžkých kovů, jako je arsen, rtuť a olovo. Po prolomení hráze se toxické kaly sesuly do přítoku napojeného na řeku Kafue, nejdelší řeku Zambie (cca 1576 km) a klíčový zdroj pitné vody pro miliony obyvatel.
Podle zambijské vlády uniklo do okolních vodních toků a na zemědělskou půdu nejméně 50 000 tun kyselého odpadu. Někteří odborníci ovšem tvrdí, že skutečné množství může dosahovat až 1,5 milionu tun, kompletní vyčištění oblasti může trvat více než deset let.
Místní farmáři uvedli, že únik zabil ryby v okolí měst Chambishi a Kitwe, vodu už nelze pít a zničil také úrodu. Pro obyvatele regionu to znamená nejen ekologickou tragédii, ale i zásah do jejich každodenního života.
Hrozí druhá vlna znečištění
S příchodem období dešťů roste obava, že těžké kovy usazené v bahně budou prosakovat do půdy a vodních toků. Podle řady ekologických aktivistů by mohla vzniknout druhá vlna kontaminace. Jedovaté kovy, které mohou způsobit například poškození ledvin, rakovinu nebo závažné zažívací potíže, se podle nich mohou dostat relativně rychle až do hlavního města Lusaky.
Napětí kolem čínské role
Čínská ambasáda v Lusace zpochybňuje rozsah hlášených škod. Po havárii uvedla, že vítá zřízení nezávislého vyšetřování a odvolává se na informace zambijské vlády, že byla kontaminace omezena na relativně malou oblast. Podle oficiálních tvrzení se kyselost vody vrátila k normálním hodnotám a poslední kontroly nenaznačují, že hrozí dlouhodobé zdravotní riziko.
Tyto protichůdné výpovědi však vyvolávají otázky ohledně transparentnosti, odpovědnosti a ochoty čelit silnému zahraničnímu investorovi. Katastrofa se tak stává testem, zda jsou africké státy připraveny důrazně vymáhat bezpečnostní a ekologické standardy i vůči velkým mocnostem, jako je Čína.
Zdroj: autorský článek, BBC

