Planeta země
Zázraky přírody

V Černobylu se objevila záhadná forma života, která roste směrem k radiaci

V troskách černobylské jaderné elektrárny, na jednom z nejradioaktivnějších míst planety, objevila vědkyně Nelli Ždanovová něco, co změnilo pohled na život v extrémních podmínkách. Černou houbu, která bez problémů přežije silnou radiaci a směrem k epicentru dokonce přímo roste.
 

FOTO Pixabay

autor

Tereza Komárková

Externí redaktorka

Tereza Komárková je externí redaktorka a úspěšná blogerka

Reklama
Reklama
16. prosince 2025 • 15:38 • EDT 18:05
3 minuty

Když v květnu roku 1997 vstoupila Nelli Ždanovová poprvé do opuštěných ruin zničené černobylské jaderné elektrárny, ocitla se na děsivém místě, kde by život neměl mít šanci.

Přesto tam nebyla sama. Na stropech, stěnách i uvnitř kovových rozvodů, které kdysi chránily elektrické kabely, se podle portálu BBC rozrůstala podivná černá houba.

O jak extrémní prostředí ihned po výbuchu černobylské jaderné elektrárny šlo, potvrzují nejlépe samotná naměřená čísla. Úroveň radiace přímo v elektrárně a blízkém okolí (včetně města Pripjať) se pohybovala od jednotek až do 300 sievertů za hodinu (téměř 1 000 000 000krát více, než je obvyklé přirozené záření měřené v mikro sievertech).

Zatímco do lesů a na okolní pole se po odchodu lidí začala vracet divoká zvířata, například vlci a prasata, některá místa zůstávala silně radioaktivní kvůli materiálu vyvrženému z reaktoru při explozi. A právě tam se houby objevovaly nejčastěji.

Ždanovová si brzy uvědomila, že nejde o náhodnou kolonizaci opuštěného prostoru. Už dřívější průzkumy půdy v okolí Černobylu ukazovaly, že tyto houby rostou směrem k radioaktivnímu záření. Nyní pronikly až do samotného epicentra katastrofy, tedy do místností uvnitř vybuchlého reaktoru.

Tento jev vědkyně nazvala „radiotropismus“. Podobně jako se rostliny otáčejí za sluncem, zdálo se, že houbová vlákna směřují k ionizujícímu záření. To je přitom pro většinu forem života extrémně nebezpečné, protože poškozuje DNA, ničí bílkoviny, způsobuje mutace a může vést k zániku buněk.

Černobylská katastrofa, k níž došlo 26. dubna 1986 během bezpečnostního testu čtvrtého reaktoru, vedla k masivnímu úniku radionuklidů. Radioaktivní jód se stal jednou z hlavních příčin úmrtí v prvních týdnech i pozdějších případů rakoviny. Kvůli ochraně obyvatel vznikla třicetikilometrová zakázaná zóna, do níž lidé nesměli vstupovat.

Lidé utekli, černá houba oblast ovládla

Ve své studii Nelli Ždanovová postupně odhalila, že v okolí Černobylu nerostly jen tyto radiotrofní houby, ale i 36 dalších druhů běžných hub. Přesto právě černá houba vyvolala největší zájem vědců.

Její výzkum v následujících desetiletích rozšířil naše chápání toho, jak může život fungovat v extrémních podmínkách, a naznačil možnost existence forem života, které nevyužívají energii ze slunce, ale za zdroj svého fungování mají radiaci.

Klíčem k tomuto jevu je pigment melanin. Stejná látka, která určuje barvu lidské kůže a vlasů, je přítomná i v buněčných stěnách černobylských černých hub. Právě vysoký obsah melaninu způsobuje jejich tmavou barvu.

Houba ochrání astronauty při cestě na Mars

Ždanovová se domnívala, že melanin funguje jako ochranný štít proti ionizujícímu záření, podobně jako tmavší pokožka chrání lidské buňky před ultrafialovým zářením. Tento objev otevřel nové otázky nejen o sanaci radioaktivních míst na Zemi, ale také o možnostech ochrany astronautů před kosmickým zářením během cest do vesmíru.

Vědci totiž před pěti lety zjistili, že pouhá tenoučká (cca jeden milimetr) vrstva této černé houby může snížit radiaci o několik procentních bodů. To by se dalo využít zejména při delších misích do vesmíru s lidskou posádkou.

Zdroj: autorský článek, BBC

Nenechte si ujít
Napsali jsme pro vás
Reklama
Další články