Pan Milan vlastní rodinný dům s fotovoltaikou a chtěl si proto vyzkoušet, zda sdílení dokáže nabídnout skutečné výhody, a zjistit také, kde naráží na fyzikální limity a jak velkou roli hraje každodenní chování spotřeby. A právě tato praktická data, často překvapivá a jinde naprosto jednoznačná, otevírají nový pohled na to, co může komunitní sdílení domácnostem opravdu přinést.
Samotný test probíhal od loňského listopadu do října 2025 pod dohledem odborníků ze společnosti Yello. Základem byla instalace na rodinném domě pana Milana – fotovoltaika o výkonu 5,32 kWp, baterie 7,2 kWh a roční spotřeba kolem 11 MWh. Do sdílení byly zapojeny další tři objekty s rozdílnými režimy spotřeby. Alokační klíče byly v zimě nastaveny takto: rodinný dům 10 %, byt sestry pana Milana (kde žije s dětmi) 50 %, menší byt rodičů pana Milana 20 % a chata 20 %.
Právě rozdílné režimy odběru jednotlivých objektů ukázaly, jak zásadní je praktická soudobost výroby a spotřeby. Zima byla přirozeně slabší – celkem se nasdílelo 0,5 MWh a 0,21 MWh bylo odevzdáno zpět do distribuční sítě.
Důvod byl praktický: zaokrouhlování v rámci alokací při sdílení mezi více odběrných míst. Výsledná úspora tak dosáhla zhruba jednoho procenta roční platby domácnosti. „Zimní měsíce potvrdily, že sdílení není magie. Nevyrábí se, není co sdílet. A když se přetoky rozdělují mezi více objektů, systém počítá po čtvrthodinách a přesné alokace prostě nikdy nevycházejí bez ztrát. Je to praktická zkušenost, kterou žádný teoretický model neumí přesně napodobit,“ říká pan Milan.
Na jaře a v létě přišlo to hlavní. Od dubna do července běžely původní alokační klíče a hned se ukázalo, že reálné chování spotřebičů v běžném provozu hraje často větší roli než matematika sdílení. Díky mnohem vyšší výrobě bylo možné nasdílet 0,37 MWh, což odpovídalo pokrytí zhruba 6 % celkové spotřeby všech objektů.
Základem úspěchu je souběh výroby a spotřeby
V létě se také ukázal zásadní praktický fakt: u objektů, které mají spotřebu v době slunečního svitu, docházelo k výrazně lepšímu využití sdílené energie. Rodičům pana Milana, kteří bydlí v bytě, pokrylo sdílení více než 22 % spotřeby, na chatě to bylo přes 11 %. Nešlo o žádnou optimalizaci – jednoduše byli v tu dobu doma, používali běžné spotřebiče a elektřinu uměli spotřebovat v okamžiku výroby.
"Je tedy vlastně jedno, jak dobře nastavíte procenta. Pokud v danou chvíli nikdo neodebírá, nepomůže ani sebechytřejší klíč. Naopak když máte objekt, kde je někdo doma přes den, rázem dokážete využít podstatně více,“ říká Michal Kulig ze společnosti Yello.
Roční úspora v řádu tisíců korun
Roční test tedy ukázal, že správné sestavení skupiny objektů určených ke sdílení elektřiny je v praxi mnohem důležitější než samotné rozdělování procent. Souběh výroby a spotřeby se ukázal jako absolutně základní faktor. Alokační klíče mají mnohem menší význam, než se může zdát, zejména v létě, kdy výroba zvyšuje šanci na přesnější rozdělení.
Celkové roční přetoky činily 1,8 MWh. Aktivně se panu Milanovi podařilo nasdílet 921 kWh, tedy něco málo přes polovinu. Roční finanční úspora dosáhla téměř 2 900 korun, což představuje přibližně 4 % celkové roční platby.
Zdroj: autorský článek, rozhovor s panem Milanem, Yello

