Návrh je totiž zcela nevyvážený a vypadá spíše jako cíle Moskvy zabalené do přívětivých diplomatických frází. Jádrem plánu je totiž to, že Kyjev by musel učinit hned několik razantních ústupků. Mezi kontroverzní body patří zejména uznání Krymu a částí Donbasu jako ruského území a zmrazení frontových linií v oblastech jako je Cherson nebo Záporoží.
Dále by Ukrajina musela omezit velikost své armády, podle plánu by měla mít maximálně 600 000 vojáků. Klíčovým bodem je také zákaz členství v NATO. Ukrajina by měla nově do své ústavy napsat, že se do Aliance nechce připojit, a NATO by mělo přijmout protokol, že Ukrajinu nebude možné automaticky přijmout.
Na první pohled to vypadá, že smlouva deklaruje uznání ukrajinské suverenity a zavádí „bezútočný pakt“, ovšem pod podmínkou, že územní změny zůstanou trvalé. To budí pochybnosti, co znamená „důstojný mír“ pro Ukrajinu. Zda se opravdu jedná o smír, nebo spíše o kapitulaci maskovanou diplomacií.
Z ekonomické stránky však plán nabízí i několik zajímavých bodů: část zmrazených ruských aktiv (počítá se s částkou kolem 100 miliard USD) by měla být využita pro rekonstrukci Ukrajiny. Navíc je v plánu nastíněná dlouhodobá spolupráce mezi USA a Ruskem v oblastech jako technologie, těžba nerostů či investice, což by mohlo přinést, alespoň teoreticky, i určité benefity pro Kyjev.
Na druhou stranu je velmi citlivým bodem zmíněná amnestie. Podle současného návrhu by všechny strany, tedy včetně Ruska, dostaly úplné odpuštění za dosavadní válečné činy, což by znamenalo, že by se Ukrajina musela vzdát jakýchkoliv právních nároků vůči Rusku. Pro mnoho lidí na Ukrajině je to krok příliš radikální. Mohlo by to v takové formulaci znamenat ztrátu možnosti usilovat o jakékoliv budoucí odškodnění.
Ve světle kritiky řady významných politiků se Ukrajina podle zdrojů pokusila návrh upravit. Po jednáních v Ženevě došlo k „signifikantním změnám“. Počet bodů poklesl ze 28 na 19 a některé z nejtvrdších požadavků byly zmírněny nebo odstraněny. Zástupci Kyjeva a Evropské unie zároveň trvají na tom, že vyjednávání musí začít od současné frontové čáry a že uznání území dobytého silou není přijatelné.
Na mezinárodní scéně je situace napjatá. Podle některých expertů je plán spíše vizí než konečnou dohodou, a Trump sám již uvedl, že to „není jeho konečná nabídka řešení situace“. Mezitím někteří evropští politici varují, že by akceptování návrhu mohlo oslabit bezpečnostní záruky Ukrajiny a otevřít cestu k nejisté budoucí bezpečnostní situaci.
Je tedy logické, že většina evropských států je kategoricky proti tomu, aby se z tohoto amerického plánu stal jakýsi precedens, který by zlegitimizoval změnu hranic silou. Samozřejmě také EU chce válku na Ukrajině ukončit, nikoliv ovšem za každou cenu, a už vůbec ne v rámci zbabělého ustupování ruskému šovinismu.
Zdroj: autorský článek, Sky News, Al Jazeera, Guardian

