Objevená volně plující planeta pohlcuje plyn a prach ze svého okolí rychlostí 6 miliard tun za sekundu. Jedná se o nejrychlejší růst, jaký byl kdy zaznamenán u bludných planet nebo planet jakéhokoli druhu, což poskytuje podle webu Evropské jižní observatoře cenné informace o tom, jak se tyto planety formují a rostou.
"Lidé si možná představují planety jako klidné a stabilní světy, ale díky tomuto objevu vidíme, že objekty s planetární hmotností volně plující vesmírem mohou být vzrušujícími místy," říká Víctor Almendros-Abad, astronom z Astronomické observatoře v Palermu, Národního institutu pro astrofyziku (INAF) v Itálii a hlavní autor nové studie.
Nově zkoumaný objekt, jehož hmotnost je pětkrát až desetkrát větší než hmotnost Jupiteru, se nachází ve vzdálenosti asi 620 světelných let v souhvězdí Chameleona.
Tato bludná planeta, oficiálně pojmenovaná Cha 1107-7626, se stále formuje a je vyživována okolním diskem plynu a prachu. Tento materiál neustále padá na volně plující planetu, což je proces známý jako akrece. Skupina pod vedením Almendrose-Abada však nyní zjistila, že rychlost, jakou mladá planeta akreuje, není stálá.
V srpnu 2025 se planeta zvětšovala asi osmkrát rychleji než jen několik měsíců předtím, a to rychlostí šest miliard tun za sekundu! „Jedná se o nejsilnější akreci, jaká byla kdy zaznamenána u objektu planetární hmotnosti,“ říká Almendros-Abad.
Tento objev, který byl přijat k publikování v časopise The Astrophysical Journal Letters, byl učiněn pomocí spektrografu X-shooter na dalekohledu VLT ESO, který se nachází v chilské poušti Atacama. Skupina také využila data z vesmírného dalekohledu Jamese Webba, provozovaného americkými, evropskými a kanadskými kosmickými agenturami, a archivní data ze spektrografu SINFONI na dalekohledu VLT ESO.
Bludné planety nebo hvězdy?
„Původ bludných planet zůstává otevřenou otázkou: jsou to objekty s nejnižší hmotností, které vznikly jako hvězdy, nebo obří planety vyhozené ze svých rodných systémů?“ ptá se spoluautor Aleks Scholz, astronom z University of St Andrews ve Velké Británii.
Výsledky naznačují, že alespoň některé bludné planety mohou mít podobnou dráhu vzniku jako hvězdy, protože podobné výbuchy akrece byly již dříve pozorovány u mladých hvězd. Jak vysvětluje spoluautorka Belinda Damian, rovněž astronomka z University of St Andrews: „Tento objev stírá hranici mezi hvězdami a planetami a umožňuje nám nahlédnout do nejranějších fází vzniku bludných planet.“
Porovnáním světla vyzařovaného před a během výbuchu získali astronomové stopy o povaze akrečního procesu. Je pozoruhodné, že magnetická aktivita zřejmě hrála roli při pohánění dramatického pádu hmoty, což bylo dosud pozorováno pouze u hvězd. To naznačuje, že i objekty s nízkou hmotností mohou mít silná magnetická pole schopná pohánět takové akreční jevy. Skupina také zjistila, že chemické složení disku kolem planety se během akrece změnilo, přičemž během ní byla detekována vodní pára, ale předtím nikoli. Tento jev byl pozorován u hvězd, ale nikdy u žádné planety.
Nový dalekohled objeví více osamělých planet
Volně se pohybující planety je obtížné detekovat, protože jsou velmi slabé, ale připravovaný dalekohled ESO ELT (Extremely Large Telescope) by to mohl změnit. Jeho výkonné přístroje a obrovské hlavní zrcadlo umožní astronomům objevit a studovat více těchto osamělých planet, což jim pomůže lépe pochopit, do jaké míry se podobají hvězdám.
Jak říká spoluautorka studie a astronomka ESO Amelia Bayo: „Myšlenka, že planetární objekt se může chovat jako hvězda, je úchvatná a vybízí nás k zamyšlení nad tím, jaké by mohly být světy mimo ten náš v počátečních fázích svého vývoje.“
Zdroj: The Astrophysical Journal Letters, ESO

