Život a Kultura
Renesanční umění

Více než 500 let starou záhadu „vitruviánského muže“ Leonarda da Vinciho vyřešil zubař

U slavného díla italského renesančního génia se přes půl tisíciletí spekulovalo, proč Leonardo da Vinci zvolil na „Vitruviánském muži“ právě takové proporce postavy a jak zapadají do geometrických vztahů mezi kruhem a čtvercem. A nyní jistý dentista v Londýně ve své studii tvrdí, že objevil na obraze klíčový geometrický prvek.
 

FOTO Pixabay

autor

Marek Pokorný

Redaktor

Řadu let se podrobně věnuje různým společenským tématům, zaměřuje se na krimi zprávy a kauzy, které ovlivňují českou společnost. Působil v online zpravodajství ČTK, společenském magazínu InStory a odborném periodiku TechFocus.

Reklama
Reklama
28. října 2025 • 13:05 • EDT 09. 11. 2025
2 minuty

Podle nedávno zveřejněné studie londýnského zubního lékaře Rory Mac Sweeneyho totiž ve spodní části kresby – mezi roztaženýma nohama postavy – najdeme rovnostranný trojúhelník, který Leonardo ve svých poznámkách sám naznačil.

Když Mac Sweeney provedl výpočty, zjistil, že poměr mezi rozestupem nohou a výškou pupku dosahuje přibližně 1,64 až 1,65, což velmi blízce odpovídá tzv. tetraedrickému poměru 1,633 známému z přírodních a technických struktur.

Tento objev má zásadní důsledky pro naše chápání toho, jak Leonardo odhadoval „ideální“ lidské proporce. Zatímco dřívější teorie často odkazovaly na zlatý řez, výsledky Mac Sweeneyho naznačují, že mistr mohl pracovat s mnohem méně známým, geometricky sofistikovanějším vzorcem.

Geometrie totiž není jenom nějakou abstraktní disciplínou, podle autora studie může odhalovat univerzální principy uspořádání ve struktuře lidského těla. Nové informace vychází ze studie, v níž Mac Sweeney propojuje výskyt rovnostranného trojúhelníku ve "Vitruviánském muži" s principy známými ve stomatologii nebo v krystalické struktuře.

Jde o to, že stejný poměr 1,633 bývá uváděn například v anatomii čelisti nebo v řadě biologických molekulárních architektur a Leonardo da Vinci jej měl intuitivně zachytit již na přelomu 15. a 16. století.

Zda bude Leonardův trojúhelník akceptován akademickou obcí, zůstává otázkou. Zatím však aktuální studie nabízí silný argument, že v tomto geniálním díle se ukrývá víc než jen estetická kompozice - možná i hluboká matematická struktura. A pokud je to pravda, pak „něco, co stálo mezi nohama“ slavného obrazu, mohlo být klíčem k pochopení jedné z nejznámějších kreseb lidstva.

Zdroj: Journal of Mathematics and the Arts, ScienceAlert

Nenechte si ujít
Napsali jsme pro vás
Reklama
Další články